Neurotransmitery a hormony jsou skutečným klíčem k úspěchu. Péče o jejich vhodnou hladinu a správnou sekreci prospívá duševním funkcím, fyzické kondici, chrání před různými druhy ohrožení a také přispívá ke zlepšení každodenní pohody. Důležitou roli hraje dopamin, sloučenina, kterou si nejčastěji spojujeme s motivací jednat při honbě za změnami k lepšímu. Je také zodpovědný za pocit uspokojení a potěšení… Zní to dobře, že? Co by vás mělo zajímat, je fakt, že dokážete zvýšit hladinu této sloučeniny, což se projeví například zlepšením nálady, lepším soustředěním a schopností učit se. Jak to udělat? Doplňky přijdou vhod. Co je dopamin a k čemu slouží? Dopamin je sloučenina charakteristická především pro nervový systém. Stejně jako adrenalin a norepinefrin je klasifikován jako katecholaminy. Působí také jako neurotransmiter v nervovém systému (podobně jako např. serotonin, adrenalin nebo norepinefrin). Funkce dopaminu se samozřejmě mohou lišit v závislosti na tom, kde je aktivní. Při jeho přirozené produkci je nezbytným prvkem aminokyselina zvaná tyrosin. Jednoduše řečeno, právě z ní se vyrábí L-DOPA, ze které je pak možné vyrábět dopamin. Posledně jmenované mohou produkovat jak speciální nervové buňky, tak dřeň nadledvin. Dopamin je jako neurotransmiter nejaktivnější v oblasti limbického systému, kde ovlivňuje mimo jiné regulaci nálady, stavů a ​​emočních procesů a také motivaci. Za zmínku stojí, že je mimořádně užitečný i co se týče účinnosti mentálních funkcí – koncentrace, učení, zapamatování nebo průběhu myšlenkových pochodů. Jeho aktivita v hypotalamu ovlivňuje endokrinní systém, např. produkci GH nebo prolaktinu. V oblasti trávicího systému zase hraje neuromodulační roli a podílí se mimo jiné na transportu sodíku a také podporuje motorické funkce systému. Nedostatek dopaminu v těle... Faktem je, že dopamin se přirozeně vytváří uvnitř našeho těla a plní klíčové funkce jako prvek, který zlepšuje práci nervového systému. To však neznamená, že ho vždy vyrobíme ve správném množství a dostupnost sloučeniny bude na uspokojivé úrovni. Nejčastější příčinou snížené produkce tohoto neurotransmiteru je nesprávný, nedbalý životní styl. K tomu mohou přispět i některá onemocnění. Prvním signálem nízkého dopaminu je obvykle zhoršení pohody a nedostatek potěšení z věcí, které nám vždy přinášely radost a uspokojení. Nedostatek dopaminu může mít za následek: zhoršení motorické koordinace, snížení koncentrace, snížená motivace/ochota jednat, snížená bdělost, vnitřní napětí únava, depresivní stavy. Vědci navíc zdůrazňují korelaci mezi dlouhodobě nízkou hladinou neurotransmiteru a například Parkinsonovou chorobou.

Cordyceps sinensis (housenice čínská) je parazitická houba, která pro svůj vývoj potřebuje cizího hostitele – v tomto případě se jedná o některé druhy motýlů, jež svými spory napadne, pohltí je a na samém konci vznikne medicinální houba už léta využívaná nejen v tradiční čínské medicíně. Byla ceněna již dříve v císařském paláci, postupně se její užívání rozšířilo i do zbytku světa a zůstala oblíbená až dodnes. Sběr ve volné přírodě je ale dnes již docela omezený, tak se přistoupilo i k umělému pěstování, kde i tak rostou houby s úžasnými látkami, pro něž je cordyceps sinensis tak hodnotný. V dnešním článku se na tyto obsažené složky zaměříme a vysvětlíme si proč jsou pro náš organismus tolik prospěšné.   Co vše tedy v cordycepsu nalezneme? Cordyceps je houba přímo nabitá aktivními látkami, co mohou prospět našemu tělu po více stránkách, a proto i jeho využití je velice rozsáhlé. Každá z látek má svůj určitý přínos a jejich komplexní spojení je ještě významnější. V první řadě obsahuje některé důležité vitaminy, minerály a stopové prvky. Vitaminy B, D, E a K, zinek, vápník, draslík, sodík, železo, selen nebo také i mangan. Všechny tyto zmíněné složky jsou nezbytné pro správné funkce našeho organismu a tělo se bez nich neobejde. Cordyceps však skrývá bioaktivní sloučeniny, které jsou poněkud zajímavější. Jedná se o nukleosidy, nukleotidy, polysacharidy, steroly, bílkoviny anebo mastné kyseliny. Nukleosidy V cordycepsu se nachází přibližně 10 druhů nukleosidů, složených z dusíkaté báze a sacharidu, a jejich sloučenin jako je adenin, adenosin, guanin, cytidin, cytosin, inosin, kordycepin a další. Mezi ty hlavní patří především adenosin, který má vliv na řadu fyziologických procesů. Podílí se na stavbě nukleových kyselin a váže se na receptory v tělních buňkách, přenáší energii a reguluje buněčné pochody – například vnitrobuněčný a membránový transport, cytoprotekce a regulace nervové aktivity. Dalším zajímavým nukleosidem je pak kordycepin. Ten má na starost třeba ochranu kardiovaskulárního systému a boj proti ateroskleróze. Podporuje i neutralizovat volné radikály a aktivitu imunitního systému. Nukleotidy Jsou také stavebními kameny nukleových kyselin a na rozdíl od nukleosidů obsahují navíc kyselinu fosforečnou. V buňce přenášejí energii, účastní se procesů biologických syntéz a buněčné komunikace. Jejich přínos spočívá v metabolismu mastných kyselin, hojení a obnovy tkání, posilování imunitního systému nebo mají vliv při vstřebávání železa z trávicího ústrojí. Jmenovitě jde kupříkladu o adenosin 5-monofosfát (AMP). Polysacharidy Polysacharidy jsou jednou z nejdůležitějších látek v cordycepsu. Jde o složené cukry jako jsou manany, mananové polymery a zejména o glukany (betaglukany), které se vyznačují antioxidační aktivitou, regulací cukrů a tuků v krvi a nejvíce pak harmonizací imunitního systému. Zesilují fagocytózu a aktivitu buněk podílející se na tomto procesu – pohlcení a zničení cizorodých bakterií čí vlastních odumřelých buněk. Betaglukany však sami o sobě nic nelikvidují, ale podporují vlastní obranné mechanismy těla tak, aby si s bakteriální či virovou infekcí poradilo samo. U polysacharidů velmi záleží na jejich obsaženém množství – zde neplatí, že čím větší koncentrace, tím větší prospěch pro jeho uživatele. Nemělo by jich být ani málo, jinak není užitek tak velký. Ideální obsah polysacharidů se udává jako 30 %. Bílkoviny, Steroly, mastné kyseliny a ostatní látky Z bílkovin se v cordycepsu sinensis nachází především enzymy, které příznivě působí proti krevním sraženinám. Dále pak nalezneme aminokyseliny (histidin), peptidy (myriocin) a polypeptidy (cyklosporin). Ze sterolů můžeme zmínit ergosterol, jenž je prekurzorem vitaminu D2. Mastné kyseliny jsou důležité stavební prvky, jež se účastní regulace cukrů a tuků, imunitním systému a v cordycepsu se nachází třeba kyselina palmitová posilující syntézu inzulinu. Z ostatních složek lze ještě jmenovat melanin – antioxidant a součást pigmentu nebo D-mannitol, známý i jako kyselina kordycepová.   Jak můžeme vidět, cordyceps sinensis v sobě nese opravdu nepřeberné množství skvělých látek, a proto může být velmi užitečným pomocníkem při řešení neduhů, dlouhodobých zdravotních obtížích, infekcích nebo při podpoře naší imunity. Skvěle si poradí i se stresem a únavou a vyladí naší psychickou i fyzickou stránku.    

PROČ JSOU HAVAJSKÁ SPIRULINA A HAVAJSKÝ ASTAXANTHIN TAK KVALITNÍ? 14.8.2022   Farma na pěstování Havajské spiruliny a Havajského astaxanthinu se nachází na Havaji na ostrově Kona na půdě, která byla původně pustým lávovým polem. Havaj je ideální pro pěstování mikrořas, jelikož je místem s celoročním vydatným slunečním svitem, teplým podnebím, nízkou hustotou osídlení a čistou sladkovodní vodou. Mezi prvky, které dělají Havajskou spirulinu a astaxanthin jedinečnými patří: Místo pěstování: Pobřeží Kona na Havaji má více slunečního světla než kterákoliv jiná oblast Spojených států amerických. Proto je možné zde pěstovat spirulinu i astaxanthin nepřetržitě 12 měsíců v roce. Neustálé vystavení slunečnímu svitu zajišťuje vysokou hladinu karotenoidů ve spirulině a podporuje růst řas s vysokou koncentrací kvalitního přírodního astaxanthinu. Bio-zabezpečená zóna: Nutrex Hawaii je jediná farma na pěstování mikrořas, která se nachází v Bio-zabezpečené zóně, ve které je zakázáno používat škodlivé pesticidy, herbicidy, geneticky modifikované organismy nebo průmyslové znečišťující látky. Vyrobené produkty jsou tak bezpečné a čisté. 100 % pitná voda: Havajská spirulina i astaxanthin jsou pěstovány v nádržích se 100 % pitnou vodou. Tato voda pochází z nedotčených podzemních vodonosných vrstev Velkého ostrova. Je dokonale pročištěná přírodní filtrací za použití lávových oblázků. Aby bylo zabráněno plýtvání vodou a umožněno navrácení základních živin zpět do vodních nádrží, je většina pitné vody recyklována a znovu použita v nádržích pro další pěstební cyklus. Tento proces přispívá k produkci nejvíce nutričně hodnotné spiruliny na světě.   Ultračistá hlubinná oceánská voda:    Do vodních nádrží, ve kterých se Havajská spirulina i Havajský astaxanthin pěstují, je přidáváno 5 % hlubinné oceánské vody vypumpované z hloubky až 700 m pod mořskou hladinou. Tato mořská voda dodává mikrořasám stopové prvky a minerály a podporuje jejich správný růst. Havajská spirulina je jedinou spirulinou, pro jejíž pěstování se používá ultračistá hlubinná oceánská voda. Sušení spiruliny pomocí systému Ocean Chill Drying™: Unikátní sušící systém Ocean Chill Drying™ zabraňuje oxidaci a znehodnocení karotenoidů, enzymů, fytonutrientů a dalších živin v Havajské spirulině, k čemuž dochází při používání běžných sušících metod. Díky tomuto systému je Havajská spirulina usušena během 3-7 vteřin při použití méně než 1 procenta kyslíku. Díky mimořádně kvalitnímu způsobu sušení a balení je Havajská spirulina dopravena k zákazníkovi ve stejně čerstvém stavu jako v den, kdy byla sklizena. Nepřetržitá kultivace spiruliny: V době sklizně se sklízí najednou pouze 70 procent Havajské spiruliny a zbylých 30 procent se ponechá pro další pěstování. Havajská spirulina se tímto způsobem pěstuje nepřetržitě již více než 35 let a od roku 1985 se z ní vyvinul nutričně nadprůměrný kmen s nejvyšší úrovní klíčových živin ze všech spirulin na světě. Certifikace a kontrola kvality: Výrobce Havajské spiruliny a Havajského astaxanthinu provádí během jejich výroby více než patnáct samostatných testů kvality, aby bylo zajištěno, že splňují přísné specifikace výroby a vznikne opravdu kvalitní přírodní produkt. Zařízení pravidelně prochází kontrolami principů Správných výrobních postupů (GMP certifikace), kontrolami zpracování a dalšími kontrolami kvality, například na mikrobiální obsah nebo obsah těžkých kovů. Kromě těchto výše zmíněných kontrol se provádí i testování stability, aby bylo zajištěno, že produkty budou mít uvedené množství aktivních látek a budou stejně účinné i v době, kdy se dostanou ke konečnému spotřebiteli. Díky prostředí, ve kterém se pěstují, a díky všem testům a kontrolám můžeme s určitostí tvrdit, že Havajská spirulina a Havajský astaxanthin patří mezi nejkvalitnější a nejvíce účinné produkty tohoto druhu na světě.

Bolesti zad patří k deseti nejčastějším příčinám návštěvy lékaře u dospělých. S bolestmi zad se někdy setkalo až 80 % dospělé populace, a tak již můžeme hovořit v podstatě o civilizačním onemocnění spojeným s moderním způsobem života. Nejvíce problematickou oblastí zad je bederní páteř, jejíž bolesti pramení nejčastěji z nerovnovážného zatěžování svalů páteře, které jako celek slouží ke stabilizaci trupu. Bederní oblast je nejvíce zatěžovaným úsekem páteře, protože nese váhu celého těla, a navíc zde dochází k přenosu pohybu z dolních končetin na trup. Příčiny bolestí bederní páteře Bolesti bederní páteře mohou mít mnoho příčin. U starších osob bývá velice častým zdrojem bolestí degenerace meziobratlových plotének. Ty se nacházejí mezi jednotlivými obratli naší páteře a jejich úkolem je především tlumit tlak a nárazy vznikající při pohybu ve vzpřímené poloze. Meziobratlové ploténky jsou tvořeny elastickou tkání, která má tendenci s věkem ubývat. Ploténky se následkem toho ztenčují a páteř se celkově „sesedá“ (jednotlivé obratle se přibližují stále více k sobě). Tím může dojít k útlaku některých citlivých struktur, především nervů a nervových pletení, což vyvolává bolest v bederní krajině. Pro velikost vznikajícího tlaku má navíc velký význam správný sed, stoj a celkové držení těla při všech denních činnostech. U mladších jedinců jsou nejčastější příčinou bolestí beder tzv. svalové dysbalance. Jedná se o stav, kdy některé zádové svaly jsou přetížené a jiné naopak ochablé. U bolestí beder se jedná o skupiny svalů, které pracují ve vzájemné souhře jako stabilizátory trupu. Tyto svaly jsou klíčové pro udržení vzpřímené polohy trupu ve stoje, vsedě a pro jeho celkovou stabilitu. K přetěžování svalů bederní oblasti dochází hlavně vlivem špatného držení těla, chybně naučenými pohybovými stereotypy a velkou roli hraje také nadváha. To všechno nejvíce souvisí se stylem našeho moderního života – rizikové je především zdlouhavé „vysedávání“ u počítačů, nedostatek pohybu a nadměrný příjem kalorií vedoucí k růstu váhy. K přetížení svalů, ale i vazů páteře v této oblasti, může dojít i v návaznosti na těžkou manuální práci. Z funkčních poruch může být příčinou bolestí beder i kloubní blokády mezi jednotlivými obratli, ale častěji v tzv. sakroiliakálním skloubení mezi kostí křížovou a kyčelní. Bolesti beder dále může vyvolávat dráždění sedacího nervu (n. ischiadicus) např. po prudkém pohybu do otočení, při zvedání těžkých břemen, ale i při výhřezu ploténky. Nerv může být iritován i probíhajícím zánětem. Tomuto onemocnění říkáme různými názvy jako ústřel, ischias či lumbago. Jedná se o prudkou bolest bederní krajiny spojenou s reflexním stažením svalů, znemožňující zpravidla jakýkoli další pohyb. Proto, přestože se časem tato bolest samovolně vytrácí, bývá lumbago velmi nepříjemnou a omezující záležitostí. Ve výčtu příčin bolestí bederní oblasti však nesmíme opomenout důležitou věc, a to, že pokud bolí bedra, může se jednat i o příznak onemocnění vnitřních orgánů. Bolesti beder nejčastěji souvisí s nemocemi ledvin, případně u žen s gynekologickými afekcemi. Rozpoznat bolest beder způsobenou svalovým přetížením od té vyvolané ledvinami, není jednoduché. Je však důležité i na tuto variantu myslet, protože se může jednat o zánět ledvin, který přejde-li do chronické fáze, může vést až k renální insuficienci a trvalému poškození ledvin. Bolest beder při onemocnění ledvin je lokalizována spíše mezi posledním žebrem a křížovou kostí, a navíc pokud v tomto místě na pár vteřin lehce přitlačíte, ucítíte prudkou, tupou bolest vycházející „zevnitř“. Projevy bolestí bederní páteře Projevy bolestí beder se liší v závislosti na příčině obtíží. Jedná-li se o bolest způsobenou přetížením svalů, je typicky vnímána nejdříve jejich rychlá unavitelnost a až poté bolest beder, a to spíše při statickém než dynamickém typu zátěže (stoj více než chůze). Tito pacienti opakovaně hledají úlevové polohy, aby si svaly odpočaly. Bolest je někdy výraznější ráno, kdy jsou svaly zatuhlé, a pacient ji poté během dne „rozchodí“. Bolesti z přetížení svalů jsou únavné a nepříjemné, ale nejsou nijak prudké a viditelně neomezují pohyblivost páteře. K výraznému omezení hybnosti dochází zejména při blokádách v meziobratlových kloubech a při lumbagu. Prudká bolest je vyvolána nečekaným, nekoordinovaným pohybem bederní páteře, z kterého se již postižený nemůže vrátit do původní polohy (např. narovnat se z předklonu). Bolest navíc často vyzařuje i jinam, než do beder, např. do stehen, hýždí, boků, dolních končetin nebo naopak směrem nahoru k hrudní páteři (pak může být bolestivý i kašel). Nejzávažnější jsou bolesti beder v důsledku výhřezu meziobratlové ploténky nebo při jejich degenerativním poškození z opotřebení. Zde dělá největší obtíže poloha v mírném předklonu a hodně bolestivé je i otáčení na lůžku z jednoho na druhý bok. Cvičení při bolestech bederní páteře Pravidelné cvičení je nejúčinnější terapií bolestí bederní páteře. Cvičením totiž můžeme ulevit bederní páteři od nadměrné zátěže v nepřirozených polohách vycházejících hlavně ze špatného držení těla. Cvičení můžeme začít už ráno po probuzení lehkým protažením páteře, kterým uvolníme její ztuhlost po dlouhé noci: vleže na zádech střídavě protahujeme do dálky protilehlé končetiny, v krajní poloze vydržíme 5 vteřin a cvik opakujeme 3 – 5x na pro každou stranu. Při tomto jednoduchém protažení je nutné neprohýbat se v bedrech. Dále kdykoli během dne můžete zařadit tyto cviky (některé lze pohodlně vykonávat i v práci): 1. cvik: Stoupněte si v mírném předklonu ke stolu a opřete se o něj rukama. Zpevněte hýždě a břišní svalstvo a v pravidelném rytmu střídavě vyhrbujte a prohýbejte bederní páteř. Je důležité, aby byl cvik izolovaný právě na oblast beder, proto naopak v hrudní páteři nesmí být žádný pohyb. 2. cvik: Vleže na zádech pokrčte obě dolní končetiny a pomalu přitlačujte bedra k podložce. 3. cvik: Vleže na zádech pokrčte obě dolní končetiny a nechte je mírně rozkročené. Zvolna dolní končetiny překlápějte na jednu stranu a hlavu točte na stranu opačnou. Vyměňte strany. 4. cvik: Vleže na zádech skrčte dolní končetiny tak, že se chytíte oběma rukama za kolena. S nádechem tlačte rukama a koleny proti sobě, s výdechem uvolněte a přitiskněte kolena co nejblíže k hrudníku. 5. cvik: Vleže na zádech s pokrčenými dolními končetinami zpevněte břišní a hýžďové svaly. Pomalým rolováním obratle po obratli zvedejte pánev nad podložku tak, aby se trup dostal do roviny se stehny. Chvíli v této poloze vydržte, poté opět velmi pomalu rolujte zpět páteř a pokládejte pánev na podložku. 6. cvik: Vleže na břiše skrčíme horní končetiny tak, abychom se rukama opírali o podložku ve výši ramen. Hýžďové i zádové svaly se snažíme mít zcela uvolněné. Pomalu napínáme horní končetiny tak, že trup jde do záklonu, poté se opět plynule vracíme do základní polohy a uvolníme. Cvik opakujeme 10x za sebou. Další účinné cviky na protažení a uvolnění beder vám poradí každý fyzioterapeut. Ten vám může doporučit i speciální rehabilitační metodu – cvičení dle Mojžíšové. Jedná se o vhodně volené cviky na uvolnění a posílení svalstva celé páteře (tedy nejen bederní), a je proto výborným řešením pro komplexní bolesti zad spojené se sedavým způsobem života. Prevence bolestí bederní páteře Nejúčinnější a v podstatě jedinou možností, jak se ubránit bolestem bederní páteře je pravidelné cvičení. Cvičit bychom měli alespoň 10 minut minimálně 2x za den, ale čím více, tím lépe. Důležité je, aby byly všechny cviky prováděny pomalu a hlavně tahem, nikoli švihem. Dýchání je při cvičení také velmi podstatné – obecně platí, že u pohybů směrem „od těla“ se nadechujeme, s pohyby směrem „k tělu“ provádíme výdech. Dech bychom při cvičení neměli nikdy zadržovat (zvláště pokud v nějaké poloze setrváváme déle, je nutné pravidelně dýchat). Každý cvik opakujeme 5 – 10x, mezi cviky můžeme zařadit kratší odpočinek. Samozřejmě předpokladem úspěchu (tzn. že nás bedra bolet nezačnou) je korekce správného stoje a hlavně sedu, ve kterém dnes trávíme nejvíce času. Pokud se nemůžeme dlouhému sezení vyvarovat, protože je např. naší hlavní pracovní pozicí v zaměstnání, je vhodné podkládat si bedra nejrůznějšími pomůckami (klidně i složenou mikinou), které zajistí fyziologické zakřivení beder do mírné lordózy. Ze speciálních pomůcek lze k tomuto účelu využít malý overball nebo McKenzieho lumbální válec.

CO JE KŘEMELINA? Křemelina je 100% přírodní produkt. Jejím zdrojem je sypká sedimentární hornina, která vznikla z planktonu v oceánech nebo sladkovodních jezerech, konkrétně ze zkamenělých pozůstatků schránek jednobuněčných řas rozsivek. Tyto malé organismy tvořící plankton se po tisíciletí ukládaly na dně oceánů i sladkovodních jezer, aby se následně staly přirozenou součástí půdních usazenin. Tento proces se odehrával zhruba v období Jury před 145 až 190 miliony lety. Na Zemi dnes existuje velké množství míst, kde se křemelina těží. Jen z některých sladkovodních nalezišť lze však po následné úpravě křemelinu konzumovat člověkem. Křemelina pochází z mimořádně kvalitního ložiska sladkovodního původu, ze kterého se šetrnými procesy získává její nejčistší možná forma v podobě velice jemného prášku bílé barvy. Křemelina na první pohled vypadá jako jemný prášek. Nicméně pod mikroskopem jsou vidět zbytky jednotlivých schránek rozsivek, které mají válcovitý tvar s ostrými hranami a pórovitým povrchem s velkým množstvím otvorů. Díky tomuto specifickému tvaru schránek rozsivek a jejich tvrdosti má konzumace křemeliny jedinečné účinky na celkové zdraví člověka, hlavně na očistu jeho trávicího ústrojí. Křemelina obsahuje až 90 % přírodního oxidu křemičitého SiO2, který je organickým zdrojem rostlinného křemíku – základního stavebního kamene, jehož doplňování je vysoce žádoucí pro správný vývoj a fungování našeho organismu. Křemelina dále obsahuje 28 základních minerálů a stopových prvků jako například vápník, hořčík, draslík, sodík, zinek, měď, železo, stříbro, molybden, fosfor, chrom a další. Křemelina je speciálně upravená pro konzumaci člověkem nebo zvířaty a zaručuje nejlepší možné působení a vstřebatelnost v lidském těle. JAK KŘEMELINA PŮSOBÍ V ORGANISMU? vyživuje tělo Díky užívání křemeliny se do těla dostane tolik potřebný křemík, který je podle některých vědců jedním z nejdůležitějších prvků pro lidské zdraví. Dále křemelina obsahuje 28 přirozeně se vyskytujících minerálů a stopových prvků, které jsou důležité pro správný vývoj člověka. pohlcuje nečistoty Užívání křemeliny je jedním z nejlepších způsobů pročištění trávicího ústrojí a odstranění toxinů a dalších parazitů ze střev. Křemelina dokáže pročistit trávicí ústrojí díky svým absorbčním vlastnostem a svému tvaru. Pod mikroskopem jsou vidět její ostré hrany, které jsou tak malé, že člověku neublíží, ale dokáží odstranit ze stěn tenkého i tlustého střeva usazené toxiny, viry, plísně, parazity a nežádoucí bakterie. Tyto škodlivé látky jsou pak zachyceny v pórovitém povrchu křemeliny a vyloučeny pomocí střev z těla ven. Tato vlastnost křemeliny umožňuje pročištění trávicího ústrojí člověka a zvyšuje účinnost trávení. čistí organismus  Jak křemelina prochází tenkým a tlustým střevem, miliony ostrých a tvrdých hran křemelinových zrn obrušují stěny střev a zbavují je všech nečistot a usazenin. Výsledkem jsou čistá a zdravější střeva již za několik měsíců.  POZITIVNÍ ÚČINKY UŽÍVÁNÍ KŘEMELINY pomáhá při hubnutí Křemelina pomáhá lidem zhubnout tím, že stimuluje metabolismus, který pak pracuje mnohem výkonněji. Pokud jsou tlusté střevo a trávicí trakt znečištěné, lidé také musí více jíst, aby získali živiny pro své orgány. Křemelina čistí tlusté střevo a trávicí trakt, které díky tomu tráví potravu mnohem efektivněji. Člověk pak při menším příjmu potravy získá stejně množství živin potřebných ke správné činnosti organismu. Díky čistým a správně fungujícím střevům se také všechny škodlivé a nepotřebné látky z těla snáze vyloučí. K optimální výživě našeho organismu při procesu hubnutí pomáhá i zvýšený obsah minerálů a stopových prvků v křemelině. zlepšuje kvalitu a vzhled vlasů, nehtů a pokožky Z křemeliny se do těla vstřebává křemík, který je často nazýván minerálem krásy. V křemelině je křemík obsažen ve formě oxidu křemičitého, který je významnou složkou kolagenu, který má zásadní vliv na kvalitu, pružnost a pevnost vlasů, nehtů a pokožky. Má-li tělo dostatek křemíku, má i dostatek kolagenu. V průběhu stárnutí se množství křemíku v těle zmenšuje, což snižuje schopnost tvorby kolagenu. Výsledkem je zhoršená kvalita a vzhled vlasů, nehtů a pokožky. Díky pravidelnému užívání křemeliny má tělo dostatečný přísun křemíku, který pomáhá udržet naše vlasy, nehty a pokožku krásné a zdravé. Užívání křemeliny může pomoci například v případech zhoršeného stavu pokožky, vypadávání vlasů nebo lámavosti nehtů. zabraňuje procesům stárnutí Křemelina obsahuje velké množství křemíku, který je známý jako jeden z nejvíce účinných minerálů pozitivně ovlivňujících procesy stárnutí. Křemík zesiluje stavbu kostí a zubů a pomáhá udržet klouby, šlachy a chrupavky zdravé a silné. Pozitivně tak působí na celý náš pohybový aparát. Díky zlepšení pružnosti kloubů pomáhá při revmatismu. Křemík je také důležitý při tvorbě kolagenu, který pomáhá udržet zdravé a pružné cévy a má i pozitivní vliv na vzhled a kvalitu pokožky, vlasů a nehtů, kterým dodává pevnost, pružnost a mladistvý vzhled. pomáhá při poraněních Křemík obsažený v křemelině spolu s vápníkem a hořčíkem přispívá ke stavbě pevných kostí a je jedním za základních stavebních kamenů svalových tkání. Pomáhá také udržet naše klouby, šlachy a chrupavky zdravé a silné. Působí tak preventivně proti svalovým, kostním a kloubním poraněním. V případě poranění pomáhá hojení ran, urychluje hojení zlomenin a snižuje zjizvení v místě lomu. Má vysoké protizánětlivé a desinfekční účinky. VNĚJŠÍ POUŽITÍ Křemelina je díky svým vlastnostem vhodná pro vnitřní i vnější použití. Některé možnosti vnějšího použití jsou například: příprava pleťové masky Jednoduše smíchejte křemelinu s vodou v takovém poměru, aby vznikla pasta. Tuto pastu naneste kruhovými pohyby na obličej tak, aby jemně čistila pokožku a obličej byl úplně pokrytý pastou. Nechte působit 2-3 minuty a pak pastu smyjte vodou. Vaše pleť bude čistější a hladší. přísada do zubní pasty Trochu křemeliny přidejte ke své zubní pastě a vyčistěte si zuby kartáčkem obvyklým způsobem. Výsledkem jsou čistější a bělejší zuby a zdravější dásně. přísada do koupele Z křemeliny je možné si udělat očistnou a omlazovací koupel. Přidejte 2-4 odměrky do vany s vodou a nechte působit na vaše tělo aspoň 10 minut. Pro zvýšení účinku můžete přidat 3 lžičky prášku vitamínu C. Pokožka těla se stane čistější, pružnější a pevnější. další použití Křemelinu lze také použít u domácích mazlíčků a hospodářských zvířat na obohacení stravy, zlepšení fyzické kondice, doplnění minerálů a šetrné zbavení parazitů.