Cholesterol, látka tukové povahy, nedílná součást každé buňky našeho těla, je pro celkové prospívání a zachování základních životních funkcí organismu naprosto nezbytná. Víme, že v současné době se o cholesterolu píše spíše černě, v článcích, mnohých lékařských zprávách či televizních pořadech bývá spojován se vznikem aterosklerózy, kardiovaskulárních poruch, hyperlipidémie, hyperlipoprotémie či hypercholesterolémie. Tomu všemu se vyhneme, jsme-li schopni poskládat svůj jídelníček dle zásad zdravého životního stylu. Samozřejmě, jistou roli sehraje také genetický faktor, nicméně, nezapomínejme, nedědíme vlastnosti, pouze vlohu, předpoklad. Určité procento vzniku tedy smíme ovlivnit, díky Bohu, sami…

Orgán, který za celkové množství cholesterolu v krvi odpovídá, jsou játra. Pokud je tělo v harmonické rovnováze, cholesterolu je právě a jen tolik, aby dopomohl zajistit hladký průběh veškerých životně nezbytných funkcí. Je totiž nedílnou součástí žlučových kyselin, které emulgují tuk. Jen pro zajímavost. Naše tělo je za jediný den schopno vyprodukovat až 1,2 l žluči. A to, panečku, není zrovna málo. Cholesterol se dále podílí na stavbě buněčných membrán, jeho prostřednictvím tělo produkuje mužské i ženské pohlavní hormony, steroidní hormony, ale také vitamín D, který se z cholesterolu syntetizuje poté, co sluneční záření prostoupí kůží. Faktem je, že při navýšení nasycených mastných kyselin stravou je jeho produkce vyšší, než když strava, na úkor nasycených mastných kyselin, obsahuje vyšší podíl kyselin nenasycených. Je to celkem logické, protože tělo pro transport nasycených mastných kyselin spotřebuje cholesterolu více, než pro transport nenasycených mastných kyselin. Celkové množství cholesterolu v krvi tedy navýšíme konzumací jakéhokoli tuku. Tuk je třeba emulgovat, rozložit na drobné částečky, se kterými pak tělo snáze pracuje. Aby se tak dělo, je potřeba, jak jsem již výše naznačila, žluči. Její hlavní složkou, kromě žlučových kyselin, tuku a anorganických solí, je právě cholesterol. Čím více tuku tedy přijmeme, tím více žluči, tedy i cholesterolu, bude muset naše tělo vyrobit. Podtrženo sečteno, srazíme-li celkový denní příjem cholesterolu na rovnou nulu, tělo si jej tak či tak, prostřednictvím jater, vyrobí. Jak se v tom všem tedy zorientovat? Jak si zde seskládat jídelníček, abychom se v tom všem neztratili a po cestě minuli onoho strašáka, jež má na čele nápis genetika?

 
 Všimněme si hraničních hodnot cholesterolu. HDL cholesterol vnímejme jako pozitivní ukazatel, laicky se mu přezdívá také cholesterol hodný. Ono přízvisko si vysloužil tak, že jedním z jeho úkolů je transportovat LDL cholesterol, tedy cholesterol zlý, přímo do jater. Čímž nám samozřejmě pomáhá.Triglyceridy pak jednoduše chápejme jako kapénky tuku, kdy část těchto látek volně proudí krevním oběhem. Organismus je dle potřeby využívá pro funkci svalů, zbylou část, jež momentálně neupotřebí, ukládá do tukové tkáně.  Jsou tedy jakousi zásobárnou tuku a zároveň fungují jako tepelný izolátor. Zde je zatím vše v pořádku. Problém nastává, jakmile množství triglyceridů v krvi překročí onu magickou hranici hodnoty 2 mmol na litr krve.