Podpořit léčbu diabetu pomohou vhodně zvolené stravovací návyky. Při normální hmotnosti pacienta je jídlo rozloženo v průběhu dne podle jeho zvyklostí. Vhodné je podávat jídlo 6x denně. Rozložení jídel do více dávek vede k nižšímu výkyvu glykémie po jídle. Předpokladem jsou dobré znalosti pacienta o obsahu sacharidů v jednotlivých potravinách a glykemickém indexu potravin. Pacient by měl rovněž do svého denního režimu zařadit přiměřenou fyzickou aktivitu.

Dlouhodobě zvýšená glykémie znamená riziko vzniku aterosklerózy. Doporučuje se proto omezit ve stravě živočišné tuky, méně solit, nekouřit. Preferovat zdroje vlákniny (zelenina, luštěniny, cereálie), často zařazovat do jídelníčku ryby a používat kvalitní rostlinné oleje. 

Ke snížení hmotnosti se doporučuje nízkotučná redukční dieta bohatá na bílkoviny, vlákninu rozpustnou i nerozpustnou, vitamíny a minerální látky. Redukční dietu je třeba sestavit individuálně, nejlépe ve spolupráci s nutriční terapeutkou. Výživa musí být vyvážená, dodat všechny potřebné živiny, vitamíny a minerální látky a musí vést k postupné a trvalé redukci hmotnosti. Využívají se v ní potraviny s nízkým glykemickým indexem, potraviny bohaté na vlákninu, dodržuje se a sleduje vhodný a dostatečný pitný režim. Nedílnou součástí režimu diabetika 2. typu je zvýšení fyzické aktivity.

Strava má být pestrá a chutná. Jedná se o dlouhodobou úpravu stravy, pravidla stravování platí celý život a vlastně je to způsob stravování, který by měl platit pro všechny.

Jak má tedy vypadat strava diabetika 2. typu, zejména s nadváhou či obezitou? 

• Jíst pravidelně a častěji malé porce vhodného jídla. Poslední jídlo se má podávat nejpozději dvě, ale raději tři hodiny před ulehnutím
• Klást důraz na dostatečné množství bílkovin
• Omezit tuky (především živočišné)
• Přijímat vlákninu, vitamíny a minerální látky
• Dbát na nízký glykemický index u sacharidů

Důležitá je kuchyňská úprava. Masa nesmažíme, z pečeně odebíráme tuk. Vhodné je vaření, dušení, pečení bez tuku.

I tuky samozřejmě patří do redukční diety, jsou jednou ze základních živin a nositeli vitamínů rozpustných v tucích. Živočišných tuků přijímáme dostatek v potravinách bílkovinného charakteru (maso, mléko a mléčné výrobky, vejce), a tak stravu zdravěji doplňujeme malým množstvím kvalitních, nejlépe jednodruhových rostlinných olejů (řepkový, olivový, slunečnicový). Ve studené kuchyni a na mazání pečiva používáme rostlinné margaríny se sníženým obsahem tuku. Při šikovném výběru nebo úpravě pečiva (celozrnné pečivo, opečený toust bez tuku) můžeme pečivo podávat nenamazané.

Pro obsah cholesterolu a obsah nasycených mastných kyselin jsou nevhodné máslo, sádlo, slanina, škvarky a podobně.

Sacharidy jsou další nepostradatelnou živinou. Vybíráme takové, které mají nízký glykemický index a vedle energie dodají i další důležité složky potravy. Například bílkoviny, vitamíny, minerální látky a vlákninu. Do jídelníčku proto zařazujeme celozrnné pečivo, luštěniny, celozrnnou rýži a těstoviny, brambory, zeleninu, ovoce.

Vláknina je důležitou součástí jídelníčku. Je prevencí řady civilizačních chorob, jako jsou choroby srdce a cév, ale i obezity, zácpy, některých typů nádorových onemocnění – a cukrovky. V žaludku bobtná a zpomaluje jeho vyprazdňování a tím se zpomaluje i vstřebávání glukózy v tenkém střevě. Glykémie (hladina cukru v krvi) je tak stabilnější. Vláknina zvětšuje objem stolice a urychluje její pasáž, snižuje vstřebávání tuků a cholesterolu (neovlivňuje ale HDL, takzvaně „hodný“ cholesterol), tvoří vhodné prostředí a je potravou bakterií tlustého střeva, které potlačují růst hnilobných bakterií. Nerozpustnou vlákninu najdeme v semenech (lněné), slupkách ovoce a zeleniny, otrubách, houbách, luštěninách, pohance, celozrnném pečivu. Rozpustnou vlákninu konzumujeme v ovoci, zelenině a obilovinách. Doporučený denní příjem vlákniny je 30-35 g, průměrná spotřeba u nás je 15-20 g. Pro splnění doporučení je vhodnější doplňovat vlákninou z přírodních zdrojů, i když na trhu jsou i vlákninové doplňky.

Výhodné je do jídelníčku zařazovat potraviny s nižším glykemickým indexem. Jedná se o potraviny sacharidové a obecně se dá říci, že čím je sacharidová potravina jednodušší a jemnější, tím vyšší glykemický index má (bílé pečivo, jasmínová rýže, bramborová kaše). Nízký glykemický index naopak má celozrnné pečivo, celozrnná rýže, luštěniny, celé brambory, zelenina. Potraviny s vysokým glykemickým indexem jsou rychle rozloženy a v podobě glukózy se dostávají ve větším množství a najednou do krevního řečiště. Pokud buňky nepotřebují všechnu glukózu jako zdroj energie, je nadbytečná glukóza pomocí inzulínu uložena ve formě tuku do tukových buněk. Potraviny s nižším glykemickým indexem se tráví pomaleji a postupně. Nezvyšují rychle a prudce hladinu krevního cukru a jsou postupně využity buňkami jako zdroj energie. Glykemický index snižuje kombinace sacharidů s jinou živinou – bílkovinami nebo tuky, kombinace s vlákninou, ochucení octem. Glykemický index snižuje rovněž vhodná tepelná úprava (ne kašovitá, příliš měkká). Potraviny s nižším glykemickým indexem nerozkolísají hladinu krevního cukru a zasytí na delší dobu.

Věděli jste?

Ryba by se měla objevovat ve vašem jídelníčku nejlépe 2x týdně. Ryby obsahují velmi kvalitní lehce stravitelné bílkoviny, jód, vitamíny a další minerální látky. Nutričně hodnotnější jsou ryby mořské, mají vyšší obsah n-3 a n-6 mastných kyselin, které jsou prevencí srdečně-cévních chorob. Na tyto mastné kyseliny jsou zvlášť bohaté makrely, tuňák, sleď. Nejšetrnější a nejvhodnější tepelná úprava ryb je v páře, v pergamenu, na pánvi s kapkou kvalitního oleje nebo se zeleninou. Smažení mezi doporučované úpravy nepatří. Když už se pro tuto úpravu rozhodneme, měli bychom na smažení použít vhodný tuk. Mezi nejstabilnější oleje patří rafinovaný olivový olej, fritovací olej a olej řepkový. Teplota tuku nemá být vyšší než 180-190 °C. Osmaženou porci ryby můžeme zbavit části tuku osušením v ubrousku nebo ponořením na okamžik do vařící vody.

Alkohol a diabetická dieta také nejdou dohromady. Aby to bylo skutečně „na zdraví“ měl by nám stačit na přípitek 1 dcl suchého bílého vína.

Řídíte se heslem Sůl nad zlato?

Doporučené denní množství znamená jednu kávovou lžičku, to je 6-7 g soli. Skutečnost je taková, že jí konzumujeme nejméně dvakrát tolik. A to může být jednou z příčin vysokého krevního tlaku, zadržování vody v organismu, nadměrného zatěžování ledvin. Sůl je součástí uzenin, uzeného masa, sýrů, grilovacích směsí a nejrůznějších dochucovadel, solené jsou oříšky, brambůrky, kupujeme solené polotovary, konzervy, sůl je v pečivu i chlebu.  Pozor i na minerální vody. Některé obsahují značné množství sodíku. Je dobré vařit z čerstvých potravin, na výrobcích si všímat složení. Někdy je místo množství soli uvedeno množství sodíku ve výrobku. 2,5 g sodíku (Na) znamená 6 g soli. Spotřebu můžeme snížit použitím vhodných bylinek a koření. Vynikne tak přirozená voňavá chuť jídla.

K OZDRAVENÍ JÍDELNÍČKU JE SPRÁVNÉ ŠETRNÉ ZACHÁZENÍ S POTRAVINAMI.

V praxi to znamená zacházet s nimi tak, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám živin, vitamínů a minerálních látek.

Ze zeleniny a ovoce odstraňujeme nahnilé plody celé, nejen jejich části. Omýváme tekoucí studenou vodou, citrusové plody vodou teplou. Loupeme jen druhy s nepoživatelnou slupkou (banány, citrusové plody). Zeleninu a ovoce krájíme ostrým nerez nožem (nebo keramickým), zeleninu určenou na salát hned po nakrájení zalijeme zálivkou. Pokud zeleninu vaříme, vždy ji připravujeme jen nezbytně dlouhou dobu v nádobě zakryté poklicí a zbytečně nemícháme.

Rajčata tepelně upravená obsahují více antioxidantu lykopenu než rajčata syrová. Tepelně upravená zelenina (mrkev) s tukem má lépe využitelné vitamíny než syrová a bez tuku. Proto je vhodné do salátů z čerstvé zeleniny pro uvolnění vitamínu A přidat kapičku kvalitního oleje.

Maso před úpravou dušením opékáme. Bílkoviny na povrchu se denaturují a brání vyluhování chuťových látek. Maso pečeme zpočátku při teplotě asi 180 °C (opět dojde k denaturaci bílkovin a z masa nemůže vytékat šťáva) a potom teplotu zmírníme na 120-130°C. Při smažení nikdy nemá teplota tuku být vyšší než 190 °C. Samozřejmostí je používání tuku určeného na smažení. Pro dietu redukční a diabetickou je tato úprava nevhodná. Pro horší stravitelnost a dráždivost nepatří úprava smažením v žádném případě do diet šetřících.