Epilepsie (padoucnice, padoucí nemoc, latinsky eufemicky také morbus sacer nebo morbus divinus - svatá nebo božská nemoc) je záchvatovité onemocnění mozku, tedy onemocnění neurologické. V populaci se udává její výskyt 1%, ale bude pravděpodobně vyšší.[zdroj?] Věda, která epilepsii zkoumá, se nazývá epileptologie.

Slovo epilepsie pochází ze starořečtiny ἐπίληψις epílēpsis „přepadení, loupež“. K nám se dostalo přes latinskou verzi epilepsia a doložitelné je od 16. století.

Epilepsie může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné syndromy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře - krčních obratlů (uskřinutí plotének), nádory a cévní malformace a také infekce (např. larvální toxokaróza, neurocysticerkóza).

Epilepsie a epileptické syndromy se dají dělit z několika hledisek. Nejčastěji se uvádí dělení dle klinického obrazu záchvatů, v lékařské veřejnosti se uvádí klasifikace dle oblastí mozku, kde záchvaty vznikají, jak se šíří a jak velkou část mozku zabírají.

Pseudoepileptické záchvaty mohou vzniknout např. nedostatkem hořčíku nebo poruchou jeho asimilace.

https://www.celostnimedicina.cz/epilepsie-a-epilepticky-zachvat.htm

kognitivní funkce

mozková mrtvice

podpora mozkové činnosti